Jsem tvůrcem od dětských let, a jsem dyslektik. 

Při základní škole  jsem docházel  na odpolední  hodiny výtvarné výchovy .

Jsem vyučen lakýrníkem. Tudíž řemeslo, které mne hodně pomáhá v oblasti tvorby.

Na základní škole mne začalo bavit i focení .

Tak že krom malby ještě fotím.

Po ukončení civilní služby jsem měl celoroční kurs užité malby.

Jsem samouk, a řídím se heslem, že rád dělám to co mne baví, a nehodlám se podřizovat diktátu, že by se mělo.

Uznávám hodnoty zažitých pravidel, ale  s prvkem svobody .

Asi takhle....

Co by to bylo za kuchaře , který by uměl vařit jen proto, že mu to tak řekli, že to tak je a má být.

Tudíž by vařil jen ,, svíčkovou ,, a jiné jídla by neuměl.

Proto já maluji vše.

A občas si něco i zkusil, ale nenašel jsem se v tom. Proč se taky nutit do taktových věcí.

Dále.... jeden profesor mne vytknul, že kupuji blbé štětce na tvorbu. A doslova mne ponížil a udělal ze mne blba.

Jenže.... To že, když někdo má dobré štětce, nedělá z malíře mistra.

Správný mistr umí s kusem klacku vytvořit hodnotné dílo s duší, než od někoho kdo to má plné líbivých efektů, a vytvořeno s nejdražšími nástroji.

Inu vrátím se k příkladu s kuchařem.

Někdo Vám udělá dobré jídlo v lese ve vykotlaném pařezu, a jiný má doma vybavenou kuchyň nejmodernějšími prostředky.

A podá Vám připálené přesolené vejce byť zlatem orámované.

Na případnou otázku ... proč se tím neživým a proč to a proč tam to atd.

Výtvarníci jsou jako rybáři. Čekají na své ryby až jim koupí obraz. Dále se setkávám i stím, že mne někdo občas vidí jako Egoistu. Ano příznávám jsem Egoista. . Ale bojuji s tím v sobě neb vím, že to není hezké . Ale zas na druhou stranu. , vidím v tom následek. neb mne nikdo nebral v dětství. Každý se na mne díval skrze prsty. Byl jsem sám, Byl jsem terčem utoku. Ponižovali mne, šikanovali a jiné. Nejspíš se z toho zrodila jaká si vnitřní obrana vůči světu. Být v něčem lepší než ti druzí kteří se nademnou povišovaly. Těch zážitků z dětství je mnoho těch nepříjemných. Inu je to i vidět na obrazech kde jsem se potřeboval vymalovat z toho co mne trápí, i když mne to jak si přitahovalo, to temné prostředí. Temná hudba a jiné,miloval jsem mlhy, a jiné místa, opuštěná záhadná atd.  Až pak později jsem začal vnímat, že je i jiný svět. a to v době kdy jsem se ocitl v dobré společnosti, mezi lidmi kteří mne brali, a uznávali, jenže. Byli i jiní, kteří mne i ublížili jinak. Doslova mne cpaly ,, cukrem ,, po kterém rostlo EGO. A to není hezké. Proto mám raději kolem sebe lidi, kteří něčeho dosáhli, a dokážou mne poradit a pomoci aniž by se nademnou povyšovaly .