Přátelé

Jsem tvůrcem od dětských let, a jsem dyslektik. 

Proto předem se obrňte při čtení textu, a hlavně. 

V některých situacích budete muset  si přečíst text znova, aby jste porozuměli ,, Co jsem tím myslel  ? ,,  

Tak že..

Při základní škole  jsem docházel  na odpolední  hodiny výtvarné výchovy .

Jsem vyučen lakýrníkem.

Tudíž řemeslo, kterému jsem se vyučil mne hodně pomáhá v oblasti tvorby.

Ale ve skutečnosti, jsem chtěl být scénografem, ale bohužel  jsem se nedostal, neb ta má dyslexie, a  k tomu mnoho uchazečů na školu scénografie bylo hodně, tak se dostali jen ti nejlepší po všech stránkách.

Krom malovaní mne začalo bavit i focení a experimentoval jsem i s hudbou a videem. Ale pozor hodně amatérské práce jsem tvořil. 

Pro ty kteří by byli zvědaví jaké amatérské práce jsem tvořil .

Jsem dal odkaz až sem. Občas si nějaké to video  opět natočím.

Ale žádnou kvalitu v tom nehledejte.

Je to ryzí amaterismus.

​

Na otázku kdy jsem začal fotit.

Tak to bylo dřív než jsem začal malovat olejem  v roce 1994.

Focení mne začalo zajímat  v roce 1991.

​

Po vyučení řemesla, a ukončení civilní služby jsem měl celoroční kurs užité malby. Abych nějak se zlepšil v té mé tvorbě neb jsem samouk, a řídím se heslem, že rád dělám to co mne baví, a nehodlám se podřizovat diktátu, že by se mělo.

Co  tím myslím ? 

Že nemám rád, když mne někdo z oblasti výtvarného světa, řekne, že bych měl dělat to a ono neb to je nějaké nepsané pravidlo. 

Například , abych se držel jednoho stylu.

Uznávám hodnoty zažitých pravidel, ale s prvkem svobody .

Ještě jinak popíšu..

Co by to bylo za kuchaře, který by vařil tak  jak mu to řekli na škole, že to tak je a má být.

Tudíž by vařil jen ,, svíčkovou ,, a jiná jídla by nesměl. 

Protože by to bylo proti pravidlům které mu řekli .

Proto já maluji vše co mne baví a co si myslím.

Inu pro někoho dost velký problém k porozumění a poznání co jsem a kdo jsem.  Protože v galerii to pak vypadá jako ukázka několika různých tvůrců.

​

Co mne zlobí co mne doslova irituje ?

​

Dnes se setkávám s tím, že je to samá škola, titul atd.

Nic proti profesionálním tvůrcům ze současné scény na které, vzhlížím s respektem například Adam Kašpar a jiní jemu podobní. 

Ale kolikrát  se stačí podívat do jakékoliv komerční větší galerie. 

A máte dojem, že takovou tvorbu by zvládlo kterékoliv dítě nadané na umění.

Ale...

Ale to dítě se tam nedostane .

A proč ? 

Protože to není dítě známe ,, osobnosti  ,, .   ( titul ,, kdo ví jak se k němu dostal ,, populista politik, líný sportovec, ne-herec ,ne-zpěvák, ne-modelka, výtvarník který se něčím zviditelnil, ale ne tvorbou  ) 

Proto jsou vidět ty výtvory jaké vidíme v galeriích, nic proti výjimkám v oblasti filmu, hudby, divadla, sportu pokud uznávají hodnoty řemesla a pokoru .

Tyhle  ,, celebrity ,, kazí jméno těm poctivým, celebritám  a pak diváci to dávají vše do jednoho pytle . Je to podobné jako když napíšu ,, TAXIKÁŘ ,, co Vás jako první napadne ?  Že ?  No ,ale nejsou všichni takoví, jen bohužel je ta špatná většina zastíní.

Tudíž tihle ,, výtvarníci ,,   jsou  rychlokvašné produkty  postavené na jménu osobnosti, komerce  nikoliv řemesla.

Dnešní mladí lidé jsou kulturně zaostalí, a ne jen oni, ale i jejich rodiče, kteří je to řádně nenaučili.  Dnes člověk, který zná dějiny umění, je považován za podivína, a navíc si nemá s kým o tom popovídat.

Bohužel a  to se stále více  prohlubuje ta nevědomost tím ,že dnes je hitem jakákoliv blbost třeba malované boty s nic neříkajícím obsahem, který  na sociálních sítích,  sbírá ,, palce nahoru ,, a tím se autorovi  zvedá sebevědomí jak je dokonalý, a přitom řemeslo a dějiny umění vůbec nezná. Stačí se podívat na jakékoliv video na YouTube.

Tam je to samý ,, odborník ,, protože, mluvit neumí, vyjadřovat se neumí, samá slova plevelná  ,, jako, prostě, že ,, atd.   čest výjimkám .

Jenže  je to Youtuber ..

A on si to dovolit už může, protože má miliony palců nahoře. 

Tak potom proč a k čemu jsou ty školy ?  

Ne nejsem zapšklý tím, že jsem se nedostal na školu scénografie.

Ale irituje mne když to vidím. 

Dotyčný autor pomalovaných bot si totiž hraje. Nikoliv profesně tvoří. 

Ať si maluje boty.

Ale je dobré prezentovat, že je mistr řemesla a ne jen zábavy.

Pomalované boty jsou zábava , namalované zátiší nebo portrét , či krajino malba je řemeslo.

Je to úcta k  dávným mistrům, kteří nadčasově něco dokázali.

Je to boj řemesla versus neznalost.

Když jsme u těch bojů.

Mám krásný zážitek 

Jeden profesor mne vytknul, že kupuji blbé štětce na tvorbu. A doslova mne ponížil  a udělal ze mne blba.

Že neznám štětce. A dokonce, že neumím míchat barvy. A kombinovat barvy k sobě. Pravil profesor jenž ho nebudu jmenovat. 

Jenže.... To že, když někdo má dobré štětce, nedělá z malíře mistra.

Správný mistr umí s kusem klacku vytvořit hodnotné dílo s duší, než od někoho kdo to má plné líbivých efektů, ( komerčních ) a vytvořeno s nejdražšími nástroji. A navíc dělat si ze studentů pomyslné otroky.

A navíc profesor a jeho EGO bylo  tak veliké neb byl synem jiného výtvarníka spíš řemeslníka, ale řadového.

Jenže jak si ho  otec nenaučil pokoře a proto se povyšoval nad studenty, že ON je ten dokonalý, ON má ten titul On je nejlepší atd. . Což ano má techniku dobrou. Ale bylo to s ním k nevydržení.  

To bylo.  To je pryč . 

Na tohle jsem si řekl tenkrát, že ve světě tvorby jsou lidé rozděleni na mistry a řemeslníky .

Pokud se setkají dva mistři tedy dvě silné osobnosti, tak dochází k boji EGA . Pokud mají  oba v sobě pokoru, a dokáží EGO korigovat potom dokáží i  spolupracovat .  Pokud ani jedna strana nechce ustoupit je z toho válka .

A řemeslník ?

Ten si rád maluje, a nemá potřebu se ukazovat.

A proč taky.

Je to extrémní opak Egoisty.

 Ale zvládá řemeslo, tudíž takový ideální  typ pro tyhle mistry, kteří mají velký projekt uvedu příklad Sixtinskou kapli, Katedrály a jiné velké projekty  a potřebují  právě tyhle řemeslníky, kteří se dokáží napojit na mysl, jak to ten mistr chce, neb samotný mistr by v krátkém čase  nezvládl tak velký projekt.   Jde jen o to aby mistr se choval slušně ať má EGO veliké. Ale s pokorou .

EGO je mocné, a silné.

Bohužel hloupé, proto ta pokora tomu EGU dá rozum .  

Mistr bez pokory je ješitný EGO hulvát .

​

Určitě vyvstane otázka.

Jaký jsem Já .

Jsem Mistr nebo řemeslník ? 

To rozhodujete Vy.

Já ne .

Já jen vím, že jsem 

Egoista.

Každý výtvarník je Egoista

A dokonce ošklivý, náročný, nepříjemný, domýšlivý, ješitný.

Ale...

Snažím se abych jím nebyl .

Bojuji s tím v sobě, stále se řeším  neb vím, že to není hezké vůči všem kolem  mně kdo mně má rád.  :-D 

Ale to je totiž následkem od příčiny v dětství.

Protože ..

Představte si že jste malí citliví tvor ve společnosti, okolí Vás vnímá, že jste jiní a zranitelní.

Tudíž silnější ,, vlci ,, si na Vás smlsnou .

Ale Vy bojujete.

Vztekáte se .

Protože hledáte klid, a porozumění, a ne ty ataky od okolí které, Vám nerozumí ,neb vnímáte realitu jinak než okolí.

A proto každý se na Vás  dívá skrze prsty.  Protože jste ve všech sférách, odlišní než Oni.

Okolí  Vás vidí někde dole, jste pro ně nula, nic protože oni mají lepší výsledky než Vy.

Ale Vy máte co nemají oni a máte to v porovnání s tím co mají oni  mnohonásobně větší

Jenže není prostor se prezentovat.

Proto nejspíš se z toho zrodila jaká si vnitřní obrana vůči světu.

A v momentě, když narazíte na osoby, které Vás začnou chválit a uznávat. 

Ale nedávají Vám vysvobození z té společnosti . 

Tak se stane podobný efekt, jako když osvoboditelé dali najíst hned těm vězňům v koncentračních táborech. V domnění že jim pomůžou.

Omyl.

Ve skutečnosti jim to ublížilo. 

Nebyli dlouhodobě na to zvyklí .

Což u mne ta chvála byla líbivá, krásná a EGO na to začalo slyšet a růst a tloustnout. Chvála je ten cukr. 

Tak že,  těch zážitků z dětství je mnoho těch nepříjemných.

Inu je to i vidět na obrazech, kde jsem se potřeboval vymalovat z toho co mne trápilo, i když mne to jak si přitahovalo, to temné prostředí. Temná hudba a mlhy, podzim, polorozbořené domy,  atd. 

Svým způsobem to byl určitý druh deprese. 

Až  později jsem začal vnímat, že je i jiný svět. a to v době kdy jsem se ocitl v dobré společnosti, mezi lidmi kteří mne brali což bylo na učilišti .

Taky chválily, ale jinak.

Proto mám raději kolem sebe lidi, kteří něčeho dosáhli, a dokážou mne poradit a pomoci aniž by se nade mnou  povyšovaly . 

 

Na otázku zda mám Facebook , Instagram ...

říkám Ne a Nechci. 

Možná pro někoho je to divné, že je to chyba, že bych se mohl více ukazovat atd. 

Ale proč ? 

Když už tu jsou ti uživatelé Facebooku a mají tisíce přátel, tak můžou s čistým svědomím šířit dál mé web stránky bez mého vědomí . 

Přeci je to jednoduché. Stačí se jen zeptat jaké mám web stránky. 

Však kdo chce kontakt si na mne najde.

Aniž bych měl Facebook. 

Další otázka bude ,proč se tím neživým ?

Proč dělám řemeslo a neprodávám obrazy ? 

Na tohle je snadná odpověď.

Výtvarníci jsou jako rybáři.

Myslím ty výtvarníky ,, co umí řemeslo užité malby ,, a ne ty  co si jen ,, hrají ,, .

Tak tihle ,, rybáři ,, čekají na své ryby, až jim ryba koupí obraz.

Ale bohužel právě ,, hrající si ,, rybáři používají těch různých efektů jak a co nejvíc ryb chytit bez udice, vlasce a atd.

Proto je to těžké se prosadit .

Jinak líbí se mne tahle scéna z filmu .

 

 

Což dnes se nedá najít u dnešních umělců aby samy něco dokázaly.

​

​

Dále jsem setkal i s osobou, která si mne našla v zaměstnání.

Nechci jmenovat . Je to muž

Sam mne tenkrát oslovil.

Jelikož ta on byl ve svém dětství neuznáván, tak vnímal podobenství semnou.

  Ale bylo to jen podobenství.

Neb ta on se zajímal o svém vnitřním světě. Ale také byl agresivní. Neb byl doslova posedlý stihomamem, že se ho snaží kdokoliv manipulovat atd. Tudíž napadal mne urážel a byl jsem zrcadlem pro jeho veliké EGO . Neb Vše co popisoval za negativity u mne tím spíš to byl on. Bylo to obtížné být v jeho přítomnosti. Rád jsem pomohl. Ale za cenu toho, že jsem si pak vyslechl, že mám falešné ego, že se ho snažím manipulovat jak jsem psal, a že mne nevěří, že již jako malý kluk jsem byl malým filosofem. Inu on de facto nic nedokázal, byl a je stále sám bez osoby, kterou by miloval. A ani se o to nesnaží.  Neb celé své mládí propásl ve světě materialismu a dokazování si  před jinými. Nesnažil se být tím lepším a povznést se  nad ostatní, vzdělávat se a ne být frajerem a agresorem. Navíc liboval si jak může být vtipný v padlém humoru. Na osobnosti tipu Wericha a jiných velikánů se pohrdavě díval. No nic o mrtvých jen v dobrém. Sice žije. Ale uvnitř je mrtvá duše, která závidí a hází vinu na druhé. Pak se z takových osob stávají energetičtí upíři.  A můžou Vám tisíckrát říkat že to není pravda a atd.  

Pryč od nich. Ale aspoň dobrá zkušenost. 

Proto rád vyslechnu kritiku, ale od lidí kteří jsou mistři a mají empatii. 

​

​